MOVECIT

Kolik úsilí stojí, aby se jedna osoba přesunula z používání osobního automobilu k udržitelné dopravě? Co nebo kdo je katalyzátorem takové změny chování? Tým složený ze zástupců měst, specialistů na udržitelnou mobilitu, environmentálních a regionálních agentur či nevládních organizací navázal spolupráci v projektu MOVECIT.
 
Projekt řešil problém narůstající individuální motorové dopravy. Zúčastněné veřejné organizace se staly průkopníky v implementaci vlastních plánů institucionální mobility a převzaly odpovědnost za návyky zaměstnanců při dojíždění do zaměstnání a jejich služebních cestách.
 
Trendovými kampaněmi na popularizaci cyklistiky, chůze, využívání veřejné dopravy a zavedení carsharingu, bikesharingu, e-mobility a zlepšování spolujízdy se tyto organizace zasloužily o zvýšení vnímání udržitelné dopravy. Volba zaměstnanců měst a městských veřejných institucí v regionu Střední Evropy není náhodná: radnice zaměstnávají stovky dojíždějících, jejichž zvyklosti v oblasti mobility jsou často spojeny se suburbanizací a potřebou každodenního dojíždění. Jaké jsou však jejich udržitelné možnosti dojíždění a jakou roli při jejich zajišťování hraje město? Vzhledem k tomu, že většina cest směřuje do školy nebo do práce, zcela jasně bylo hlavním cílem programu MOVECIT ovlivnit chování zaměstnanců měst a veřejných institucí, které byly hlavní cílovou skupinou projektu.