Coexistence

Technologie poháněné umělou inteligencí jsou připraveny vstoupit do městské mobility. Slibují úlevu notoricky přetíženým dopravním systémům při plnění cílů udržitelnosti. Vzhledem k tomu, že umělá inteligence již překonává člověka v nejsložitějších hrách (šachy a Go), je pravděpodobné, že zvítězí i ve hrách městské mobility a překoná nás např. ve volbě trasy (s cílem dosáhnout rychlejšího příjezdu), volbě druhu dopravy (s cílem snížit náklady), cenových strategiích a řízení vozového parku (s cílem zvýšit podíl na trhu a zisk). Lákají nás a tvůrce politik, abychom postupně předali svá rozhodnutí inteligentním strojům.
 
Důsledky této probíhající revoluce je náročné předvídat a do značné míry neznámé. Zatímco množství předchozích studií dokazuje pozitivní potenciál umělé inteligence v městské mobilitě (od autonomních vozidel přes optimální směrování až po řízení vozového parku), negativní dopady jsou přehlíženy. Naším zájmem je naopak strojově ovládaný systém městské mobility, kde (kolektivní) rozhodnutí strojové inteligence zlepšují výkonnost celého systému, avšak na úkor lidí, kteří nyní čelí např. delším cestovním časům, vyšším peněžním nákladům nebo jsou nuceni měnit přirozené cestovní návyky na optimální - žádoucí pro strojově ovládaný systém.
 
Takové scénáře je však třeba objevit. Za tímto účelem se COeXISTENCE vydává na interdisciplinární výpravu do virtuálního prostředí městské mobility, kde stroje a lidé hrají hru o omezené zdroje. Ve čtyřech předem určených hrách budu zkoumat scénáře konfliktů, demonstrovat je na reprodukovatelných případových studiích, kvantifikovat pomocí navržených opatření a nakonec zmírňovat pomocí navrženého víceúčelového rámce posilovacího učení, kde se stroje učí zmírňovat konflikty a zároveň dosahovat svých přirozeně sobeckých cílů.