Sohjoa Last Mile

Obvykle je veřejná doprava financována z dotací a mnohdy není schopna nabídnout konkurenceschopnou variantu proti osobním automobilům. Flexibilní provoz veřejné dopravy na vyžádání a zejména  nezajištění dopravy na poslední míli bývá hlavní překážkou pro využívání veřejné dopravy.
 
Projekt Sohjoa Last Mile prosazoval využívání a podporu změn v regionu v oblasti městské veřejné dopravy, včetně automatizovaných elektrických minibusů bez řidiče jako součásti řetězce veřejné dopravy, zejména pro potřeby mobility na první nebo poslední míli. Poskytování lepších a doplňkových služeb veřejné dopravy je při dnešním způsobu výroby nákladné, protože řidič představuje až 60 % nákladů. Provoz vozidel bez obsluhy ve vozidle proto pro veřejnou dopravu a dopravce představuje převratnou změnu.
 
Hlavními cíli pilotní akce v rámci projektu Sohjoa Last Mile bylo naučit se, provést, zdokumentovat a šířit informace o tom, jak provozovat automatizovanou kyvadlovou dopravu bez řidiče. Cílem pro dálkově ovládaná vozidla bylo snížení nákladů a flexibilnější služby pro veřejnou dopravu. Pro uspokojení potřeb veřejnosti v oblasti dopravy je třeba, aby služba fungovala jako běžné autobusy. Projekt Sohjoa Last Mile nasadil tři pilotní projekty, kdy v norském Kongsbergu funguje dálkově řízené plně autonomní pilotované vozidlo v otevřeném městském prostoru s chodci, jízdními koly a dalšími vozidly. V estonském Tallinnu a polském Gdaňsku podobný pilot proběhl v uzavřených oblastech.