Zvýšení bezpečnosti silničního provozu pomocí vozidlových spolupracujících systémů zajišťující komunikaci vozidla s ostatními vozidly nebo s inteligentní dopravní infrastrukturou - BaSIC

V současnosti v České republice neexistuje závazný popis postupu zavádění inteligentních dopravních systémů/spolupracujících systémů, který by byl využitelný v praxi. Sice existují jisté strategické dokumenty, jako je INOTECH, či měly by na základě nové Dopravní politiky ČR vzniknout, zatím ale není jejich použití v praxi patrné. Dochází tak k situacím, kdy není sledována žádná dlouhodobá strategie, a nejsou pro nasazování těchto systémů voleny postupy, které by zajistily jejich provozuschopnost a efektivnost vynaložených prostředků. Aby veřejný sektor, reprezentovaný správcem infrastruktury, potažmo konkrétním úředníkem, mohl úspěšně zavádět nové technologie, je zapotřebí formálně popsat postup implementace spolupracujících systémů v prostředí České republiky, zejména na liniových komunikacích a v městských aglomeracích tak, aby sloužily uživatelům jako doporučený postup, který eliminuje hlavní rizika, plynoucí z plánování a implementace spolupracujících systémů.

V rámci řešení projektu byly definovány aktivity a navržen postup vedoucí k budoucímu úspěšnému zavádění kooperativních systémů v České republice. Součástí projektu bylo i praktické ověření navržených postupů v podobě pilotního provozu C-ITS systémů v reálných podmínkách, konkrétně na provozovaném úseku Pražského okruhu (silnice R1). Testovány byly jak scénáře pro komunikaci mezi vozidly navzájem, tak také pro komunikaci vozidla s inteligentní dopravní infrastrukturou. Veškeré poznatky pak byly převzaty Ministerstvem dopravy ČR do praxe prostřednictvím certifikované metodiky. Metodika pomůže orgánům státní správy se zaváděním spolupracujících systémů, které jsou velmi komplexní a vyžadují zcela zásadní pozornost během jejich přípravy i vlastního zavádění. Metodika nedává kompletní postup se všemi detaily, neboť by to vzhledem k rozsáhlosti a stavu normativních dokumentů nebylo možné, metodiku je tedy možné použít jako seznam aktivit, které by měly být provedeny při zavádění spolupracujících ITS na území ČR orgány státní správy, spolu s jejich popisem. Navíc určuje role a zodpovědnosti jednotlivých účastníků v celém procesu a pomáhá zorientovat se v rozsáhlé dokumentaci. Podstatou metodiky je stanovení 11 bodového seznamu kroků, které je třeba splnit při zavádění každé služby spolupracujících systémů a dále stanovení základních předpokladů pro zavedení komplexního rámce pro  spolupracující systémy v ČR, vycházející z analýzy současného přístupu k zavádění ITS systémů, platné legislativy a technických norem.

Přínos projektu je v tom, že jeho výstupem je metodika, která navrhnuje postup pro přípravu implementace kooperativních systémů, které budou splňovat následující parametry: