Letos v létě nabízí společnost Deutsche Bahn měsíční jízdné veřejnou dopravou v Německu za pouhých 9 eur. Od října letošního roku bude veřejná doprava na Maltě pro všechny zdarma. Italský Janov rozšířil bezplatný přístup do některých svých sítí veřejné dopravy, který začal platit koncem roku 2021. A v sedmihradském městě Kluž-Napoca vás jízda autobusem vyjde na pouhých 20 dřepů s vlastní vahou před automatem na jízdenky (senzor počítá opakování).

Dokonce i v USA s touto myšlenkou experimentují političtí představitelé a starostové měst (přinejmenším s jízdami zdarma, když už ne s vyrýsovanými hýžděmi). Kalifornský guvernér Gavin Newsom navrhl dotace ve výši 750 milionů dolarů na pomoc dopravním společnostem, které budou po dobu tří měsíců poskytovat jízdy zdarma. V únoru Salt Lake City na měsíc pozastavilo výběr jízdného a další zkušební provozy tohoto typu probíhají v Bostonu a Chicagu.

V době, kdy se svět vzpamatovává z pandemických omezení, je další motivací pro města na celém světě pomoc při obnově počtu tranzitních vozidel na úroveň před pandemií. Poučné jsou údaje ze sítě LinkedIn – každé sedmé pracovní místo zveřejněné na této stránce v roce 2021 obsahuje vzdálenou nebo hybridní práci, zatímco před pandemií to bylo jen každé šedesáté sedmé. Je tedy zřejmé, že města mají co dělat, aby přilákala cestující zpět do veřejné dopravy. Takové vznešené cíle má hned několik průkopnických zemí a obcí, například Tallinn, Lucembursko a Dunkerque.

Je tedy v tomto novém, změněném světě myšlenka bezplatné veřejné dopravy (FFPT) opravdu neuskutečnitelná? Nebo jsou tyto iniciativy hnány politickou účelností a snahou zavděčit se voličům?
Několik studií déle zavedených systémů naznačuje, že důvody pro FFPT nebudou jasnější než před pandemií. Všechny tyto projekty sice dosáhly cíle zvýšit počet cestujících v síti, ale jejich celkový přínos byl různý.

Celý článek najdete na stránkách ITS International zde.
Obrázek: www.pixabay.com