Interoperabilita a standardizace systémů elektronického odbavení cestujících ve veřejné dopravě

V ČR koexistuje polokomerční veřejná osobní doprava spolufinancovaná prostřednictvím kompenzací z veřejných rozpočtů (doprava ve veřejném zájmu, příp. doprava v závazku veřejné služby) a veřejná osobní doprava financovaná čistě na komerční bázi (komerční doprava). Z pohledu prováděných dopravních výkonů převládá doprava polokomerční a poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících. Změna tohoto stavu se v nejbližších deseti letech nepředpokládá. Elektronické odbavování cestujících (EOC) v ČR v současné době představuje volitelnou součást poskytovaných služeb veřejné osobní dopravy a ve většině realizací je službou právně spojenou a financovanou s provozováním veřejných služeb v přepravě cestujících.

První projekty vzájemného uznávání bezkontaktních čipových karet mezi spolupracujícími dopravci byly realizovány již krátce po nasazení prvních karet EOC před téměř 20 lety. Od té doby se české prostředí nasytilo nejrůznějšími řešeními EOC a také se výrazně zvýšila technická složitost řešení kartových systémů. To vše výrazně  komplikuje a prodražuje koncepty interoperability systémů EOC v ČR. Proto dnes většina odborníků spatřuje vážnou chybu v neexistenci technických standardů interoperability. Také je všeobecně negativně hodnoceno, že v ČR, na rozdíl od některých vyspělých evropských zemí, dosud neexistuje celostátní autorita, která by dbala na jednotnost systémů odbavovacích a informačních systémů. V kontextu analogických projektů v EU vznikají i v národním prostředí ČR v posledních několika letech aktivity směřující k tvorbě standardu EOC. Náročnost takové aktivity spočívá v nutnosti otevřené a koordinované spolupráce klíčových hráčů v EOC (stakeholders) ze sféry státní a veřejné správy i z komerčního sektoru: Ministerstva dopravy, objednatelů systémů EOC, dopravců a dodavatelů. Dalším významným aspektem je jednoznačný politický a manažerský mandát disponující finančními zdroji – a ten zatím chybí.

Účelem projektu je zajistit podkladové materiály pro koncepční a metodickou činnost Ministerstva dopravy vedoucí k zajištění interoperability systémů pro platby a odbavení cestujících ve veřejné dopravě v rámci zajištění udržitelného rozvoje dopravy. Výstupy celého projektu mají obsahovat také metodiku pro zavedení a dlouhodobou udržitelnost interoperability EOC. 

Nejběžnějším elektronickým médiem jízdného v ČR je bezkontaktní čipová karta MIFARE Standard nebo MIFARE DESFire. Odhadovaný celkový počet emitovaných karet ve veřejné dopravě přesahuje 3 mil. kusů. Systémy EOC se tedy dotýkají značné části produktivní populace v ČR a prakticky každého cestujícího ve veřejné dopravě. V rámci lokálních projektů EOC dochází v posledních 5 letech k řešení vzájemného uznávání karet mezi dopravci, což představuje základní stupneň řešení interoperability EOC. V mnoha případech bylo vyřešeno vzájemné uznávání karet mezi dopravci v IDS. V několika případech byla vyřešena akceptace městské nebo regionální karty u dopravce České dráhy. Dosud nebylo plně vyřešeno uznávání elektronického média ČD In-karta u jiného dopravce. V současnosti není v EOC akceptována žádná bankovní karta v procesu odbavení cestujícího, nebudeme-li počítat akceptaci bankovní karty na bankovním platebním terminálu při platbě za nákup jízdního dokladu (zpravidla na pokladnách a předprodejích dopravců). Technologie SMS jízdenek je aktuálně využívána pouze pro jednotlivé jízdné v MHD v některých městech ČR: České Budějovice, Hradec Králové, Karlovy Vary, Liberec, Olomouc, Ostrava, Pardubice, Plzeň, Praha a Ústí nad Labem. Plzeňské městské dopravní podniky ve spolupráci se společností Telefónica O2 CZ zprovoznily v roce 2010 pilotní testování EOC pomocí technologie NFC. Kromě toho lze v rámci železniční i autobusové dopravy zakoupit tzv. e-jízdenky, a to prostřednictvím internetu a mobilních telefonů (např. https://www.cd.cz/eshop/, www.e-jizdenka.cz, http://jizdenky.studentagency.cz/).

Zpracovatelé předpokládají, že hlavním zdrojem pro počáteční investici (CAPEX), nezbytnou pro vznik provozuschopného Standardu v rámci SE, budou nevratné veřejné incentivní (pobídkové) fondy.

V principu budou zahrnuty tyto náklady:  
1. Fáze aktivační  bude obsahovat tyto provozní náklady:  zřizovací náklady, administrativní náklady, náklady na řízení společnosti, náklady na vznik business plánu (vznik standardu, centrální infrastruktury apod. včetně nutných metodik), náklady na přípravu žádosti o financování  z incentivních fondů. Dále tyto investiční náklady: zřizovací náklady.
2. Fáze realizační bude obsahovat tyto provozní náklady: administrativní náklady a náklady na řízení, společnosti a investiční výdaje výdaje spojené se vznikem, pořízením a zprovozněním všech funkčních částí SE vč. specifikací Standardu a nezbytné infrastruktury.
3. Fáze migrační bude obsahovat tyto provozní náklady: administrativní náklady a náklady na řízení společnosti, provoz všech funkčních částí SE, poskytování služeb SE, náklady na připojení EOC systémů, tyto investiční náklady: zhodnocování infrastruktury a dále odpisy infrastruktury.
4. Fáze běžný provoz bude obsahovat tyto provozní náklady: administrativní náklady a náklady na  řízení společnosti, provoz infrastruktury ,  náklady na připojení EOC systémů (nové), tyto investiční náklady: zhodnocování infrastruktury,   inovace a nové funkcionality, služby  a odpisy infrastruktury a zhodnocení.